MTBO Liga
Ohlednutí za Memoriálem
Rekordní memoriál APM je minulostí. Nikoho nepřejel vlak, i když to pár lidí stálo nějaký ten čas navíc, ale to se stává na jarních Klasikách běžně:-) (a memoriál slaví 10 let, takže už slušná KLasika) Nikdo nepřejel žádného domorodce, pár jich sice mrčelo, ale to je také běžné. A neztratila se žádná kontrola, i když pokusy o to prý byly.
Nejprve trochu statistiky. Do cíle dojelo 111 účastníků, z toho rovná 100 se všemi terčíky. 3 lidi nedojeli. V tomto ohledu nás jasně trumfnuli maďoši. Těch bylo 16 a vyjma Elišky Kučerové, výrazně nejmaldší účastnice, která dojela jen na jedničku, ale i to se počítá, všichni ostatní zvládli celou, řekl bych dost náročnou trať. Celkem tedy 130 účastníků zájezdu a nepřekonaný zůstává jen sprint v rámci SP na Brdech 2012 s počtem 134, ale tam bylo polovina cizinců!
V dubnu, kdy nebylo jasné jak to bude, jsem na nějakou přípravu, jako obvykle, kašlal a v posledních 2 týdnech se mi, jako obvykle, nabalily tuny práce. Původní domněnka, že revize 5 let staré mapy bude celkem rychle, celkem rychle vzala za své. Prostor doznal za pár let takových proměn, že se jedná prakticky o novou mapu a tudíž mraky práce. Poslední úpravy jsem prováděl ve středu večer a k otestování softwaru na mém novém nevyzkoušeném počítači jsem se dostal až ve čtvrtek dopoledne. Navíc je to prvně, co dělám závod čistě na krabičky sám, takže je malý (spíš středně velký) zázrak, že to všechno dopadlo bez větších komplikací. Pro zajímavost jsem nahrál i mapu z roku 2015, kdo chce, může si zahrát hru: najdi 100000 rozdílů:-)
Nejprve trochu statistiky. Do cíle dojelo 111 účastníků, z toho rovná 100 se všemi terčíky. 3 lidi nedojeli. V tomto ohledu nás jasně trumfnuli maďoši. Těch bylo 16 a vyjma Elišky Kučerové, výrazně nejmaldší účastnice, která dojela jen na jedničku, ale i to se počítá, všichni ostatní zvládli celou, řekl bych dost náročnou trať. Celkem tedy 130 účastníků zájezdu a nepřekonaný zůstává jen sprint v rámci SP na Brdech 2012 s počtem 134, ale tam bylo polovina cizinců!
V dubnu, kdy nebylo jasné jak to bude, jsem na nějakou přípravu, jako obvykle, kašlal a v posledních 2 týdnech se mi, jako obvykle, nabalily tuny práce. Původní domněnka, že revize 5 let staré mapy bude celkem rychle, celkem rychle vzala za své. Prostor doznal za pár let takových proměn, že se jedná prakticky o novou mapu a tudíž mraky práce. Poslední úpravy jsem prováděl ve středu večer a k otestování softwaru na mém novém nevyzkoušeném počítači jsem se dostal až ve čtvrtek dopoledne. Navíc je to prvně, co dělám závod čistě na krabičky sám, takže je malý (spíš středně velký) zázrak, že to všechno dopadlo bez větších komplikací. Pro zajímavost jsem nahrál i mapu z roku 2015, kdo chce, může si zahrát hru: najdi 100000 rozdílů:-)
Tak krásný rozbor trati, jako minule Martin (díky, bylo to super) nebude, nemám na to síly, koukněte na play-map. Takže ve stručnosti: začátek na zahřátí ve městě a řepce. Pak PRAvá-LEvá v PraLeSe (Pražská Lesní Společnost – areál bývalé lesní školky). Následný dlouhý přesun do Ctěnic byl cca o 300m kratší a asi lepší přes golfáč. Jestli začátek zprava nebo zleva bylo celkem jedno, zleva to bylo nepatrně kratší. Nejvíc ale potěšil Šimon 14 svojí vyhlídkovou trasou, palec nahoru! (mimochodem, rezort Twin Chapels stále není v provozu a dle jejich pokroku za poslední 1/2 roku asi nikdy nebude…)
Pak dát pozor na zákeřné sloupky a následovala první zapeklitá pasáž ve Ctěnickém lesíku (hlavně pro mě, protože zmapovat tenhle maglajs do tohoto měřítka je prakticky nemožný). Kdo projel tuhle pasáž v klidu a myslel, že má vyhráno, neměl! Následoval další dlouhý postup opět s mikrovolbou na začátku a se silniční stíhačkou ve zbytku. Jediný Hvězdář si střihnul vložku alejí. Od 13k. se nikdo nevracel, asi jsem jí měl dát blíž, aby tam vznikla další mikrovolba. Rychlý přelet Čakovic pro některé zakončený “Čakáním” na přejezd vlaku. Ťukačka v Havraňáku, 16-17 bylo nepatrně rychlejší se vrátit, ale s nutností otáčení, takže v podstatě nastejno. A třešnička na dortu, hřeb večera, vrchol na závěr: Letňanské singlíky. Klíč k úspěchu: vyhnout se singlíkům. A držet se co to jde oranžových pěšinek. I já jsem tam jel při stahování asi po 10. a stejně tu 23k. bez mapování nedal a chvíli tam kroužil.
Toť vše, díky za účast. Možná něco zplodím na podzim, ale každopádně příští rok na 11. memoriálu APM nashledanou:-)
Pak dát pozor na zákeřné sloupky a následovala první zapeklitá pasáž ve Ctěnickém lesíku (hlavně pro mě, protože zmapovat tenhle maglajs do tohoto měřítka je prakticky nemožný). Kdo projel tuhle pasáž v klidu a myslel, že má vyhráno, neměl! Následoval další dlouhý postup opět s mikrovolbou na začátku a se silniční stíhačkou ve zbytku. Jediný Hvězdář si střihnul vložku alejí. Od 13k. se nikdo nevracel, asi jsem jí měl dát blíž, aby tam vznikla další mikrovolba. Rychlý přelet Čakovic pro některé zakončený “Čakáním” na přejezd vlaku. Ťukačka v Havraňáku, 16-17 bylo nepatrně rychlejší se vrátit, ale s nutností otáčení, takže v podstatě nastejno. A třešnička na dortu, hřeb večera, vrchol na závěr: Letňanské singlíky. Klíč k úspěchu: vyhnout se singlíkům. A držet se co to jde oranžových pěšinek. I já jsem tam jel při stahování asi po 10. a stejně tu 23k. bez mapování nedal a chvíli tam kroužil.
Toť vše, díky za účast. Možná něco zplodím na podzim, ale každopádně příští rok na 11. memoriálu APM nashledanou:-)