Ač délkou middle, trénink v Babickém lese jsem se snažil postavit primárně na volbu postupu. Aby měl plnohodnotný tréninkový efekt, hodí se postupy pořádně rozebrat. K čemuž posloužily mezičasy a GPS záznamy nahrané na Play-map.com.

Postupy na volbu jsem preferoval z více důvodů:

Dovolím si být genderově nekorektní a budu rozebírat primárně postupy mužů. Zatímco mezi ženami zvítězila Markéta Drobníková s náskokem bezmála tří minut, mezi muži se vešlo hned 6 jezdců do rozestupu 2 minut 50 vteřin. Konkurence se sešla silná – všichni loni zajeli několik závodů Českého poháru MTBO v elitě do první desítky a jeden z nich dokonce vyhrál mistrovství světa :-) Právě Needy a s ním asi i Honza Vacek byli přeci jen o něco cyklisticky silnější než ostatní, takže pouhé porovnávání mezičasů k posouzení výhodnosti postupů stačit nebude. Výsledky a první dvě místa členů Active Tour teamu pak ukazují, že čas strávený ve Španělsku v prvních měsících letošního roku byl ideální přípravou…

Na startu čekalo na bikery hned několik ne úplně jednoduchých úkolů. Nejdřív poskládat mapu velikosti A3 do mapníku tak, aby ji během tréninku nemuseli znovu překládat – dle pozorování na startu nejrychleji odjížděli Needy a KLádin. Následně na mapovém startu neodjet po cestě o 90 stupňů špatně na louku (tam z eliťáků zamířili na pár vteřin Hvězdář a dokonce i KLádin). Zvolit vhodný postup. Na ne úplně jednoduché křižovatce kousek za mapovým startem neodbočit špatně.

S přihlédnutím k výše uvedenému a hlavně k 50metrovému převýšení na jedničku nelze moc výhodnost postupů vyhodnocovat dle mezičasů. Postup vyhrál Needy s časem 3:48 po nejpřímější variantě dlouhé 882 metrů a příjezdu ke kontrole od severu po hůře sjízdné cestě se spadlým stromem, který ale lesáci před tréninkem slušně rozřezali. Druhý Honza Vacek ztratil jen 3 vteřiny, jeho varianta s odjezdem ze startu do kopce na východ a okolo k. 14 ale byla o 138 m delší a určitě šlo o chybu, získat musel hlavně fyzicky. Z jihu dojížděl na jedničku z první šestky pouze Mirek Kalina, jehož čas 4:08 na tomto mezičase stačil na 4. místo. Mirkova varianta byla dlouhá 996 metrů. Moje favorizovaná varianta úplně zprava, kdy se jede stále po cestě z dlouhých čárek, měří o 15 metrů víc než Mirkova. S časem 5:04 až 5:12 tudy jeli Šéba, Aleš Bitter a Ctibor Havlík, znamenalo to 13. až 19. místo na tomto postupu. Ale rozhodovala primárně cyklistická výkonnost, podle mě byly 3 varianty zhruba srovnatelné. Za sebe bych svoji volbu po analýze mezičasů nezměnil, pozvolnější stoupání po lepší tvrdší cestě mi sedí víc.

První z dlouhých postupů okolo muničáku v úplně stejné podobě byl součástí trati kategorie elity závodu Českého poháru v roce 2014. Tehdy se jel také middle a tento úsek se nacházel za polovinou tratě. Tehdy v elitě startovali Kládin, Needy a Lesič. Ani jeden si ale na tento postup nevzpomněl. Lesič se při rozhovoru v cíli dokonce domníval, že tehdy ještě nejezdil elitu. Až doma zjistil následující: “Před šesti lety jsem ten postup jel úplně stejnou trasou, jen o 4 vteřiny pomaleji :)”.

Při poháru zajel tento postup dle mezičasů nejrychleji Honza Svoboda za 6:29, 3 vteřiny před Lauičem. Oba objížděli muničák zprava. Třetí byl Needy za 6:33, jehož tehdejší postupy na mapě bohužel zakresleny nejsou, ale letos jel taky zprava. Svůj čas by bez problému překonal, kdyby při objíždění závory nepřeletěl přes řidítka a nepoškodil při tom mapník. Tím ztratil dle GPS záznamu téměř půl minutu. I tak zde byl s časem 6:45 nejrychlejší o 15 vteřin před Honzou Vackem, který zvolil variantu zleva, přičemž ze vracel od jedničky zpátky po krátkých čárkách na sever. Následovali Jiří Stránský a Lesič zprava, až za nimi Mirek Kalina a KLádin zleva. Nejlepší mezičas na poháru zleva zajel Jirka Hradil za 6:39.

Varianta zprava byla jediná, dlouhá 2405 metrů. Nejpřímější varianta zleva měřila o něco méně – 2367 m. Začátek jako Honza Vacek: od jedničky na sever, a pak už jako KLádin: v nejsevernějším bodu postupu použil tečkovanou fikačku (tam Honza Vacek objížděl po lepší cestě, což bylo na krátkém úseku o 44 metrů delší a asi se nevyplatilo. Delší variantu zleva zvolil stejně jako KLádin i Mirek Kalina, z jedničky odjížděli na jih a při příjezdu k oplocení muničáku zahnuli doleva, tento postup je delší – 2479 metrů. Honza Vacek si postup na konci prodloužil, když na kopec vyjel po lepší cestě a vyhnul se stoupání po tečkované pěšince. To se o pár vteřin nevyplatilo.

Zhodnocení: Zde se moc nerozhodovalo. Varianta zprava mohla být při stejných cyklistických schopnostech tak o 10-15 vteřin výhodnější, než zleva. I z toho důvodu, že šlo o mapově jednodušší variantu.

Ani kratší postupy, jejichž smyslem bylo dostat se rozumným způsobem na začátek dalšího dlouhého, úplně bez volby nezůstaly. Na trojku se vyplatil krátký přeběh od opuštěné chaty. Nejrychlejší z objíždějících Jiří Stránský zde dostal od Needyho 19 vteřin. 

Výhodnější přeběhnout bylo překvapivě i zpátky, díky tomu vyhrál tento mezičas Lesič. Ale rozdíly byly minimální a pokud by se dala kontrola 4 razit za jízdy od východu, vítězný přeběh by v součtu znamenal ztrátu.

Na nejkratší variantě (1993 m) postup vyhrál Mirek Kalina v čase 5:17 s 11ti vteřinovým náskokem před Hvězdářem, jehož postup zůstal utajen, protože si zapomněl hodinky :-) Mirek překonal údolí cestami směrem na západ nedaleko spojnice kontrol a po příjezdu na hlavní cestu se dal doleva k Babicím a pokračoval po okraji lesa. Třetího času na postupu se ztrátou 14 vteřin dosáhl Lesič, který po stejném začátku objížděl téměř čtvrcovou síť cest zprava částečně po asfaltu, což znamenalo vzdálenost 2236 m, tedy 243 metrů a nějakou vrstevnici navíc.

Nejrychlejší cyklisté ztratili shodně 16 vteřin. Zatímco u Honzy Vacka byla důvodem chyba v realizaci objížděčky po silnici (jinak by tento mezičas asi vyhrál), Needy zvolil méně výhodnou volbu na jih a podél lesa a okraje Babic. Navíc pár vteřin ztratil i při zamotání se ve sjezdu do údolí. Nejkratší z jižních variant, kterou zvolila například celkově nejrychlejší žena Markéta Drobníková, měřila 2062 metrů.

Zhodnocení: když Mirek vyhraje nějaký mezičas, musí to být optimální postup :-) Ale u cyklistů, kteří nedokáží tak rychle přeletět krátký hůře sjízdný úsek, mohla být objížděčka po silnici rovnocenná. Jižní varianty znamenaly ztrátu v řádu desítek sekund. Napomohly tomu i podmínky – tečka od potoka podél plotu byla za mokra na kole z větší části nesjízdná, zatímco tečkovaný úsek na zbylých variantách byl kamenitý a jeho sjízdnost se nezhoršila.

Spojovací postup, varianty byly dle mezičasů v podstatě rovnocenné.

Rovně, nebo objíždět a z které strany? Mezičas vyhrál Jiří Stránský za 2:22, následován Lesičem a KLádinem, všichni jeli přímo. Needyho objížděčka zprava znamenala až 10. mezičas za 2:55, Mirek Kalina zleva byl ještě o 9 sekund pomalejší (a Honza Vacek zprava pomalejší ještě víc).

Přímý postup měřil 956 metrů. Z objížděček byla kratší ta zprava (1392 m), levá měřila 1530 metrů, ale s dlouhým úsekem po asfaltu. Objížděčka zleva měla s přímým postupem stejný začátek, po jeho odečtení to vychází o 77 % delší, než přímý postup. Ten vedl sice po hůře klasifikovaných cestách, ale tečkované úseky byly krátké a ve druhé své části vedla cesta mírně z kopce – na cestách s horším stupněm klasifikace se dělají při sjezdu menší rozdíly než při výjezdech.

V druhé polovině postupu se vyplatilo objíždět zleva po silnici. Kratším úsekem zprava se závěrem po tečce jel z první šestky jen Jiří Stránský a ztratil 21 vteřin. Pár vteřin z toho šlo určitě na vrub těžbě z posledních dnů, když lesáci odváželi popadané stromy a zhoršili sjízdnost cesty.

Middlové kontroly, kde větší rozdíl než volba mohlo udělat zaváhání v realizaci.

Nejdelší postup dne vyhráli shodným časem 8:03 Needy a Lesič. Z těchto časů ale celková výhodnost postupů posuzovat nejde. Kromě cyklistických kvalit zde měla vliv i rychlost vymotání z oblasti s hustou sítí cesto okolo kontrol 8, 9, 10, kde navíc sjízdnost kvůli řádění lesáků nemusela odpovídat mapě. Needy odtud odjížděl jinudy než ostatní a dojel skoro až k Babicím. Výhodnější to být nemohlo, ale ztrátu dohnal jinde.

Honza Vacek ztratil při vymotávání se od kontroly 10 zhruba půl minuty, ale větší část ztráty na postupu připadá na volbu. Jako jediný objížděl muničák zleva a na postupu dostal naloženo 1 minutu a 26 sekund. Vzdálenosti zde porovnávám až od místa, kde se varianty postupu zleva a zprava oddělovaly – tedy kus před vjezdem na silnici vedoucí do muničáku. Objet muničák zleva znamenalo 2369 metrů (s použitím již dříve zmiňované fikačky po tečce na dvojku, kterou ale Honza i tentokrát objížděl).

Nejkratší z variant zprava měřila 2067 metrů a zvolil ji Needy (mám na mysli druhou polovinu postupu, na té první přijel od Babic). Podobně dlouhá byla i Lesičova varianta. Odbočili z hlavní cesty do údolí po tečkách resp. krátkých čárkách. Byly ale tyto varianty skutečně výhodnější? K tomu je třeba porovnat časy na dílčích úsecích, kteří jeli jednotliví bikeři odlišně. To na Play-map.com jde slušně a je to celkem zábava. Samozřejmě je třeba k odlišnému úseku přidat pár společných metrů před a za, aby byla zohledněna různá rychlost, když jeden odbočuje a druhý ne, apod.

Takže nejdřív srovnáme Needyho sjezd do údolí po tečkované cestičce nejprve hustníkem a pak přes kládu s Kládinem, který se rozhodl tento úsek objet po lepších cestách. To znamenalo víc než dvojnásobnou trasu (místo 256 metrů to bylo 585 metrů – měřím podle mapy, KLádin to asi měl o pár metrů kratší díky přeskočení štěrkového valu mezi cestami). A časy? Needy 1:04, Kládin 1:30, tedy 26 vetřin ztráty (přesnost měření může být tak +- 5 sekund). Rovnou budu reagovat na potenciální výtku ke klasifikaci cest – Needyho tečky vedly z kopce a při sjezdu je běžné, že na tečkách nedochází k takovým ztrátám, zvlášť u technicky zdatných borců. Kláda na tečkách sice znamenala zabržení téměř do nuly, ale i za ní cesta klesala i když velmi mírně a dalo se to trochu rozjet. KLádin měl sice lepší cestu, ale objíždění závory ho zbrzdilo určitě víc než Needyho odbočka na cestu. A vracečka do úhlu tak 30 stupňů nemohla být menší brzdou než kláda na tečce.

Jiří Stránský a Mirek Kalina vsadili na ještě delší objížděčku podél muničáku. Úsek, který Needy zvládl přímo za 3:02, trval Jirkovi o 58 sekund déle, Mirek ztratil ještě dalších 7 sekund. Jejich varianta byla příliš dlouhá – 1379 oproti 880 metrům. Krátké čárky s malým tečkovaným úsekem na přímém postupu údolím vedly z mírného kopce, takže zdatné jezdce tolik nezbrzdily a návazné kořenité stoupání bylo sice správně tečkované a většina bikerů ho za mokra asi tlačila, ale ti nejšikovnější ho vyjížděli a bylo kratší, než stoupání od západu na delší variantě. Případné stížnosti, že stoupající cesta od západu měla na mapě lepší sjízdnost než ve skutečnosti, mohu odbýt následně: Sjízdnost cesty zhoršil traktor po mé poslední návštěvě lesa, ale bylo to vykompenzováno tím, že kontrola visela o 10 metrů blíž z tohoto směru, než dle mapy. Nebylo ji totiž kam jinam pověsit.

Srovnávat Needyho a Lesičovy sjezdy do údolí už jsem ani nechtěl, takže přesné porovnání vzdáleností nemám (ale byly dlouhé obdobně). Needy vydržel déle na hlavní cestě a sjížděl dolů po tečce, zatímco Lesič podruhé během tréninky absolvoval krásný sjezd, který si vyzkoušel už při postupu na dvojku. Jenže po něm musel přeskočit potok a ani další cesta údolím nepatřila mezi nejrychlejší. Needy (1:32) zde na Lesiče (1:47) získal 15 vteřin.

Krásná ukázka změn na poslední chvíli, která mě ale s ohledem na minulé zkušenosti z tohoto lesa vůbec nepřekvapila. Oproti zážitkům při pořádání Českého poháru 2014 to bylo úplné nic.

Hned za jedenáctkou nově spadlý strom, naopak zmapovanou kládu na postupu lesáci už odvezli a cestu přitom trochu rozjezdili. To platilo i pro stoupání z údolí, kde se ale sjízdnost nezměnila. Jednoznačně správnou volbou bylo vydupat delší kopec a jet zleva na jistotu. Variantu zprava údolím zvolili Martin Vedral, Matěj Mišoň a Tomáš Havlíček, a dostali zde přes minutu. V takovém propletenci cest a cestiček se těžko dalo jet podle mapy plynule. Dobrá volba by to byla asi jen pro mě, protože už to tam znám nazpaměť a navíc ze sběru kontrol vím, že zmizely i další dvě překážky na tomto postupu – někdo dal pryč překážky pro koně kousek před dvanáctkou…

Middlový postup, víc než volba rozhodovala realizace.

Klíčové bylo vyhnout se jakémukoliv stoupání (kromě výjezdu ze 13 na hlavní cestu). Ale chybovalo se zde minimálně.

Nutnou přípravou pro vytvoření tohoto rozboru bylo přimět nejrychlejší jezdce k nahrání svých postupů na Play-map.com. To šlo v podstatě samo, více energie už sebralo upravit některé GPS logy tak, aby vedle vlastního tréninku už neobsahovaly desítky minut přesunů na start a z cíle. 

V této činnosti už jsem získal nějakou praxi, tak se podělím o své zkušenosti, a zároveň si sám rád přečtu v komentářích o ještě efektivnějších způsobech ořezávání záznamů: